Předně musím konstatovat, že známé Cherchez La Femme lze „naroubovat“ téměř na kažou situaci, která v souvislosti s ženou vyjde v neprospěch protistrany. Během jednoho ještě zimního dne jsem absolvoval celodenní, řekněme stáž, na Okresním soudu Plzeň-město. A nezajímaly mne kdejaké kauzy, pouze kauzy opatrovnické.
Předpokládám, že každý v tomto státě tuší, že soudní systém ČR není kdoví jak růžový. Je, řekl bych šedý, nebo spíše do černa. Nelze si nalhávat, že se systém lepší a ani nejbližší budoucnost taková nebude. O to více mě překvapily fakta. V ČR je kolem 18tisích vězňů. Různé delikty, a trestné činy. Z těchto 18tis. lidí v přeplněných věznicích je cca 11tisíc lidí odsouzeno za neplacení výživného, tedy par. 213. Tedy skoro celých 61% všech vězňů. Určitě má každý svůj příběh a téměř každý je „nevinný“. Pojďme se nejprve podívat jak k takovému případu může dojít a co je příčinou takového stavu.
Během toho jednoho dne jsem absolvoval 6 různých jednání opatrovnického soudu. Těchto jednání se účastnily opravdu různé typy lidí z různých společenských vrstev. Od řekněme chudých, přes ty, s nadprůměrnými výdělky. Invalidní důchodci, neslyšící, u kterých jednání trvalo asi 30 minut, nebo rozvedení manželé zastoupeni právníky, kde jednání trvalo déle než hodinu. Vždy se jednalo o děti a vždy o výživné, zejména jeho zvýšení. Výsledkem většiny takových jednání bylo odročení soudem a to pro zjištění dodatečných okolností pro správné posouzení případu. Z prokázaných důkazů lze dovodit několik závěrů: matky neinformují otce když by měly, Matky nechávají děti rozhodnout o tom co samy nechtějí řešit a opět matky žádají až nehorázné výživné.
Pominu-li fakt, že i spolu-žijící manželé často netuší jaké jsou partnerovy příjmy, tak i otcové jsou mnohdy překvapeni informacemi, kterých se jim od soudu dostane. Matka nedostatečně informuje druhého rodiče o stavu dětí, o jejich aktivitách a nesdílí ráda ani zdravotní informace. Když má otci zavolat o příspěvek na učebnice, řekně dítěti: „Zavolej mu a řekni at ti přidá.“ Čímž se vyhýbá kontaktu. A pak jde k soudu a žádá nehorázné výživné, protože otec nepřispěl. Samozřejmě dítě má často zábrany někoho prosit o peníze, takže otci samo nevolá.
Zmínění invalidní důchodci měli jednání velmi krátké i přesto, že museli mít tlumočníka do znakové řeči. Byli de-facto dohodnuti předem na všem, co bylo třeba. Pán, 63-letý žil z brigád a invalidního důchodu a neměl problém platit domluvenou částku 1000Kč, která byla i tak jeho hranicí. A jeho žena neměla problém s touto částkou. Návštěvy 6-letého dítěte a vůbec styk z obou stran, byl tak vstřícný, až byl překvapující.
Naopak matka, která žádala zvýšení výživného pro syna z důvodu navýšení jeho potřeb toto odůvodnila tak, že platí internát a školu a také pomůcky do školy. Copak o to, o pomůckách nelze diskutovat, ale když syn na této škole po prvním roce učení propadá ze 7 předmětů a škola ho nebaví, i soudkyně se zhrozila smyslu navýšení výživného kvůli takovému prospěchu. Matka s příjmem 20tis. čistého a výdaji na bydlení a půjčky ve výši 24tis. měsíčně, zřejmě potřebovala ještě na své oblečení. Jako soudní tajemnice asi věděla jak na to. Jednání bylo odročeno kvůli získání výsledků ze školy.
V dalším případě šlo dokonce o věc trestní se vstupem státního zástupce a uložení ochranné léčby lehce závislého nezletilého na drogách. Zde mě překvapili velmi silní rodiče, kteří se snažili synovi pomoci i přesto, co prováděl a co museli jeho rodiče podstoupit. Matka s platem 13,5tis. čistého jako dělnice má mimochodem mnohem vyšší plat, než např. moje ex-manželka, která jako sekretářka na právnické fakultě ZČÚ v Plzni vydělá pouze 11tis. A to je zvláštní.
Co z toho všeho plyne ? Za vším je žena. Žena, která je věčně nespokojená a která žádá o cokoliv a jakkoliv s cílem získat co nejvíce. To je obecně vlastnost nás čechů, nejen žen, závidět ostatním, že mají modernější televizi, hezčí chatu, nebo větší prsa. A já to chci taky a tak půjdu k soudu oškubat kohokoliv. Je to naše vlastnost, závist. Žena, která chce více a více a dost možná má vztek na bývalého, protože on se má lépe bez ní. Chlap chlapovi může závidět možná jen dvě věci a nejsou to peníze.
Ten jeden případ chudých invalidních důchodců ve mě vzbudil pochybnosti o českém národu jako celku.
Ti lidé se dohodli jako lidé! Proč tedy ostatní nejsou schopni dohody mezi sebou ? Proč nejsou ochotni se dohodnout mimo soud a hrotí situace do krajností ? Nejen že by ušetřili soudům práci, ale snížil by se např. počet vězňů až o 60%, klesly by náklady nás občanů na tyto vězně a určitě by bylo mnohem více spokojených lidí. Změna tedy musí přijít od nás všech, ne změna systému, ale změna lidí, kteří mění systém. Možná by se pak zmíněné sousloví nemuselo používat.
